Little King's Story

Nintendo Wii je prezentované jako konzole pro celou rodinu. Tomu víceméně odpovídá i složení her. Mimo nejrůznějších značek Nintenda zde najdeme zejména sportovní a různé hravé tituly. Ač v poslední době vycházejí i gamesy pro drsňáky (vzpomeňme třeba na Madworld), většina her se snaží prosadit spíše dětským a roztomilým zpracováním. Takové je i Little King's Story. Mixem žánrů připomíná třeba Animal Crossing nebo Pikminy. K dobru mu přispívá také další element – hrát si na hrdiny a mocipány je nesmírně populární. Nabídnout možnost být králem je tak ideální volba autorů. Nuže, milý čtenáři, slyš příběh, jak obyčejný herní recenzent k vlastnímu království přišel.

Být králem je sladké

Tak jsem si pro jednou splnil dětský sen a stal se králem. Hned po ranním probuzení s korunou na hlavě se ke mně vrhl jakýsi chytrolín Howser, který prý 35 let hledá správného pána a jal se mi udílet rady, jak vládnout ku blahu národa. Nu, prý se mám hned vydat na obhlídku svého království. Sličná poradkyně Verge mě následně informovala, že mé panství má několik líných nezaměstnaných lidí, tři krávy, slepice a prázdnou pokladnici. Pche, pod mojí vládou se vše brzy rozmnoží! Po seznámení s obyvateli jsem zjistil, že opravdu nic nedělají, nic neumí a jen tak lelkují kolem několika malých stavení. Za to ale mají jméno, názory a vždy nějakou vtipnou průpovídku na uvítání. Mé království bylo svou rozlohou prťavé, z jedné strany ho obklopovala řeka, z druhé neprostupné lesy. Po návratu na královské lože mě Howser upozornil, že bych měl začít s výstavbou budov a poradil mi, abych vybudoval srub pro farmáře. Za chvíli byl na světě a já jsem mohl hned vybrané nezaměstnané lenochy poslat vzdělat. V okamžiku vyběhli ze dveří se slušivým kloboukem plně připravení na mé pokyny.

Vyrazili jsme tedy na společný marš do dosud neprobádaných území. Kmen, kterým byla zavalena cesta, moji poddaní rychle zdolali a odstranili. Se svojí partou pěti chlapíků jsem tak mohl dále objevovat dosud skrytá zákoutí. A hned se za rohem u cesty objevila puklina v zemi. Nu což, poddaní se jistě umí i hrabat v zemi. Z pukliny vyhrabali díru a v ní našli poklad! Och, tak to má vypadat! Pokladů jsme postupně našli víc, pokladnice bohatla, a tak jsem mohl postavit další budovu. Tentokrát zbrojnici. Dobře naložen jsem opět strávil noc (sám) v nablýskané královské loži. Po ránu jsem zašel za Verge, aby mé počínání zapsala do dějin a vydal se naverbovat některé vesničany do armády. Rychle vznikl oddíl, jenž jsem záhy prověřil v bitvách s různými kreaturkami. Ze sedláků s meči se brzy stali chrabří válečníci, kteří se jen tak něčeho nezaleknou.

Další den jsem dostal anonymní zprávu od jednoho z vesničanů. Na pohřebišti sousedícím s naším královstvím prý řádí obrovská příšera. Jako správný král bych ji měl zneškodnit a uklidnit občany. Vydal jsem se tedy na místo s pětičlennou jednotkou těch nejlepších bojovníků. Brzy se zjevil strašný tvor – kráva jako hrom. Různě poskakovala a všemožně se bránila, ale mí nejstatečnější mě nezklamali a vzpurné zvíře zabili. Druhý den propukly přes úmrtí jednoho z vojáků oslavy. Lid si vzal masky krav, tancoval, bavil se a slavil! Slavil mé úspěchy. Slastný to pocit. První dny mého vládnutí byly vskutku královské.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec

Přímo ve hře tedy ovládáte krále a udílíte pokyny svým poddaným. Bohužel, úkoly rozdáváte pouze nasměrováním svěřenců ve skupině (jejich počet můžete postupně z úvodní pětky rozšiřovat) na aktivní bod alá Pikmini, což občas způsobuje drobné problémy. Není totiž lehké zaměřit třeba zvířata, která se přesunují a vyslání bojovníka tak může vyjít na zmar. Prakticky nemožné je označit konkrétního bojovníka ze skupiny (třeba vašeho protřelého oblíbence) a vyslat pouze jej. Ovládání v tomto aspektu trochu zlobí, přestože využívá zejména analogovou páčku Nunchuku a několik čudlů na Wiimote. Hlavně nováčky pozlobí systém ukládání, který skutečně probíhá přes žádost u jednoho z trojice rádců v hradě. Na výletě mimo něj nemáte šanci hru uložit.

Přestože hra postrádá silnější příběh, nudit se rozhodně nebudete. Slabší pasáže nastávají maximálně při dlouhých přechodech, kdy čekáte, co se bude dít (a ono pořád nic). Jinak je ale stále co na práci. Objevujete nový terén, hledáte poklady, bojujete, plníte speciální úkoly a také se staráte o zázemí království. Mapa je obrovská, skýtá spoustu nejrůznějších zážitků a velmi dlouhou herní dobu. Díky questům (ano, zmiňovaný souboj s krávou byl hned první) dostává Little King's Story i silný akční nádech. Souboje s těmito klíčovými protivníky jsou totiž vskutku monumentální. Třeba další soupeř na porážku – žába – vzbudí respekt hned svým obřím skokem z vody přímo k vám a chvíli potrvá, než ji se svojí partou naporcujete na vynikající stehýnka. A co teprve takový drak nebo obrovský had? Ale nebojte, časem se setkáte i se spřátelenými charaktery a v questech se budete třeba muset postarat o jejich blaho.

Práce na království a celkové plánování má svůj význam. Sice se nemusíte obávat, že by třeba nedostatek farmářů způsobil hladomor (o to vůbec nejde, hra je v tomto ohledu dosti nestrategická), avšak pokud nebudete mít některé jednotky a hlavně je nenavolíte do své party a nevezmete na cestu, váš postup se zásadně zpomalí. Někde totiž musíte postavit most nebo schody (bez tesařů ani ránu), jinde kopat díry a hledat poklady. Když vezmete hodně dělníků, mohou zase chybět vojáci nebo lovci a poddaní vám v soubojích pomřou. Základní herní návyky vám pomocí obrázků (je nutné trochu domýšlet) vysvětlí třetí z rádců – Liam alias ministr pro všechno.

Slaďoučké a šťavňaťoučké království

Veselé zpracování – taková byla volba autorů v grafické části hry. Sázka na kartu plnou roztomilých postaviček, hezky kreslených videí a rozmanitého terénu se vyplatila. Vše k sobě dokonale ladí, detail střídá detail. Poddaní mají hezké kostýmky podle svých povolání, domky lákají k nastěhování, protivníci jsou srandovní a někteří zároveň vzbuzují respekt. Grafika patří k Wiičkovskému nadstandardu. Potěší i animované intro, které jako by přímo před vámi kreslil zručný malíř. Do všeho hraje králův harmonikář. Jeho klasické pohádkové písničky bohužel brzy omrzí. Jejich počet vzhledem k délce hry totiž není nikterak velký. Little King's Story je klasickou Wiičkovou veselou hrou zaměřenou na mladší hráče jako třeba již zmiňovaní Pikmini, Animal Crossing nebo Boom Blox, u které se ale stejně dobře pobaví i starší ročníky (pokud je tedy zpracování neodradí). Zasmát se mohou třeba u prostoduchých rozhovorů s vesničany, nebo u narážek na klasickou literaturu.

Hra na první pohled možná vypadá lehce infantilně, pod dětským obalem je ale vcelku šťavnaté sousto. Královo dobrodružství totiž baví. Rozsáhlý svět plný úkolů, nebezpečí a sladkých odměn stále nabízí nové a nové herní zážitky. Samotné rejzy musíte dobře strategicky naplánovat, akční prvek přidávají drsné souboje a nějaké ty drobné RPGčkové body obstarává rozvoj vašich poddaných. Přes trochu těžší ovládání se dá přenést a užívat si plnými doušky. Little King's Story je dobrou volbou, jak se na chvíli uvolnit z všední reality.