Letní Wii mix: Pařba s Mariem

Slunce to do nás pere vší silou a z pracoven nám dělá hotové sauny, ale přesto vám s radostí předkládáme čtyřku titulů, které se na loučícím se Nintendu Wii těší veliké popularitě. Vyzkoušeli jsme očekávané JRPG The Last Story, pobili se v Pandora's Tower, k odpočinku skvěle posloužila Boom Street a celé jsme to zapili na deváté Mario Party. Všechny čtyři kousky se svými kvalitami mohou jen chlubit, tak si je pojďme představit.

Mario Party 9

Pozvání na Mariovo mejdlo vždycky přijímáme rádi, přestože to osmé se zrovna moc nepovedlo. Jeho stylizace za moc nestála, ovšem to s číslem devět na to jde jinak a o dost líp. Pestré barvy, které si skvěle rozumí s jednoduchými modely postav i okolí, vytváří tolik charakteristický grafický projev, který se přinejmenším vyrovná skvělému Super Mario Galaxy. A určitě se nenechte zmást častými názory, že Mario Party je pouhá kolekce miniher. Je totiž mnohem větší a lepší.

Ve čtyřech hráčích se při systému házení kostkou pohybujete po tématicky zaměřené hrací ploše, po které jsou samozřejmě rozeseta klasická políčka. Za návštěvu některých z nich je hráč odměněn speciální hrací kostkou, ale mnohem zajímavější jsou ovšem ta, která zastupují různé soutěžní minihry, mezi něž patří i cákání barev na plátno nebo shazování kamenů na osudem vybraného spoluhráče. Čím lépe si v jednotlivých soutěžích povedete, tím více hvězdiček se nasype do pomyslné peněženky. Rozhodujícím faktorem na cestě k vítězství je právě počet získaných hvězdiček, které se sice válí na každém druhém kroku, ale o to snáze se znovu ztrácejí. I přes jednoduchý a dlouho zajetý koncept by se Mario Party 9 určitě měla objevit ve všech herních obývácích.

Hodnocení: 8/10

Boom Street

Pokud se nedokážete zařadit mezi fanoušky Mariových večírků, dáváte přednost poněkud odměřenější zábavě a přesto byste si na léto rádi přichystali příjemnou a jednoduchou "deskovou" hru, pak právě Boom Street (také známá jako Fortune Street) by mohla být tou správnou volbou. Boom Street, jejíž vývoj obstaral Square Enix, se mnohem víc podobá těm tradičním deskovým hrám a navíc úplně vynechává minihry, které jsou tolik typické pro mnohé další tituly podobného ražení.

Zase hrací deska, zase hody kostkou, ale úplně jinak. Zatímco Mario Party pod svými políčky skrývá hříčky, pasti a další vychytávky, Boom Street nabízí parcely ke koupi, čímž silně připomíná klasické Monopoly. Stejně jako ve světové klasice se i zde hráči snaží o nákup těch nejvýhodnějších objektů, následné zvýšení hodnoty a nakonec šťastlivec, který jako první dosáhne určitého množství peněz a skočí s ním do banky, ten vítězí. Absolutně prosté, ale zábavné a maximálně vhodné pro hromadné lenošení v parných dnech. A má to postavičky ze světů Nintenda i Dragon Questu!

Hodnocení: 7/10

Pandora's Tower

K úplně jinému pojetí zábavy se pak přesouváme skrz dlouhé měsíce vyhlížené akční RPG Pandora's Tower. Za přítomnosti statické kamery v sobě kloubí typicky japonské pojetí, efektní řezání nepřátel, řešení hádanek a řadu skákacích sekvencí, přičemž nevynechává ani stěžejní prvky RPG. Nechybí tedy klasické levelování a pro snažší průchod hrou je nezbytné vylepšování schopností a výbavy.

V kůži mladého blonďáka Aerona se hráč vydává na dlouhou pouť, při které se nedobrovolně podívá do třinácti zlověstných věží. Aeronova drahá kamarádka Elena se totiž stala obětí docela nepříjemné kletby, která ji může navždy změnit v netvora. Statečný a oddaný přítel Aeron samozřejmě neváhá a za doprovodu čarovného řetězu se okamžitě vrhá na svůj životní úkol – zachránit Elenu. To ovšem dokáže jen tehdy, když si ze všech třinácti věží odnese kus masa ze zdejších zrůd.

Se sháněním oněch fláků masa si ale musí pospíšit, protože Elenin stav se neustále zhoršuje a pokud včas nedostane svou dávku proteinů, neskončí dobře. Proto je nutné vyhledávat co nejkratší cesty k vrcholu věže, kde vždy čeká jedno ze třinácti "hlavních mas". Jakkoliv nechutně to může znít, ještě nechutěji to nakonec vypadá, obzvláště pak scény, kdy napůl zmutovaná Elena doslova hltá syrový kus ne zrovna chutně vypadající svaloviny.

Efektní a zároveň repetitivní souboje v kombinaci s nečekaně dospělým příběhem a prostředím nakonec doplňuje šestka různých konců, které se odvíjí od úrovně vztahu Aerona a Eleny. Jako celek působí Pandora's Tower velice pozitivním dojmem, ale právě potenciální nástup stereotypu a technické potíže nás zkrátka nepustí přes zaslouženou osmičku.

Hodnocení: 8/10

The Last Story

A to nejlepší na konec. Hironobu Sakaguchi, pán, jenž pravděpodobně našel jistou oblibu v "konci" (tvůrce Final Fantasy), nám po xboxové Lost Oddysey předkládá čistě wiičkovou hru, které se s ročním zpožděním konečně dočkali i evropští hráči. Naházejte do mixéru akční RPG, trošku stealthu, kus Japonska a krycí systém, stistkněte tlačítko... bum! - Last Story.

Hlavní hrdina Zael, který ještě jako dítě za války ztratil celou svou rodinu, nyní přežívá jako obyčejný žoldák. S partou přátel se sice občas vrhne na nějakou tu rutinní prácičku, jenže to ambicióznímu Zaelovi zdaleka nestačí. Už dlouho totiž sní o tom, že by se snad jednou mohl stát uznávaným rytířem, a kdy jindy by si tenhle sen měl splnit, než právě v období nynějšího konfliktu.

Hra se nesnaží být nikterak revoluční v oblasti pojetí žánru a ani její příběh nakonec nepatří k těm úplně originálním, ale o to větší chloubou jsou pak inovativní souboje. Ty se tentokrát obešly bez zastaralých a pomalých tahů, to aby mohl vyniknout propracovaný real-time systém. Ačkoliv boj probíhá v reálném čase a za volného pohybu postavy je samozřejmě nutné se útokům soupeře manuálně vyhýbat, speciální schopnosti je potřeba přidělit přes nabídku, která na chvilku souboj pozastaví. S myšlenkami taktika se také můžete schovat za zídku a ze zákrytu střílet na nepřítele kuší, nebo v kůži Zaela za pomoci unikátní schopnosti Gathering nalákat všechny protivníky na sebe a poskytnout tak čas i prostor svým spolubojovníkům. To všechno i v online
multi-playeru až pro 6 hráčů!

Zda bude The Last Story skutečně posledním Sakaguchiho dílem, to je na dlouhé dohady a spekulace. Minimálně Wii se ale s japonským mistrem řemesla může nadobro rozloučit, ovšem takhle bohatou rozlučku mu každý může jenom závidět. Prastarý žánr se dočkal několika inovací, které ve spolupráci se solidní grafikou a vynikající hudbou (Nobuo Ueamatsu) dávají vzniknout úplně nové představě o tom, jak by moderní JRPG mělo vypadat.

Hodnocení: 9/10