Metroid: Other M

Zkusím si hned zkraje tak trochu rýpnout do vosího hnízda a poznamenat, že tradiční hráči si za poslední rok na Nintendu Wii nepřišli tolikrát na své, jak by asi chtěli. Nebýt skvělých Super Mario Galaxy 2, New Super Mario Bros. Wii a příjemné FPS Red Steel 2, zůstala by snad svého času revoluční konzole v absolutním vleku stále se opakujících rodinných hříček, cvičebních simulátorů a rytmických akcí, které se pomalu stávají chválenému pohybovému ovládání osudné. To ale nic nemění na faktu, že i těch pár titulů určených opravdu náruživým hráčům vyčnívá vysoko nad běžný konzolový průměr bez ohledu na platformu. Mezi tyto dlouho očekávané trháky patří i pokračování jedné z nejskvělejších sérií od Nintenda vůbec – Metroid: Other M

Pro veterány i zelenáče

Ať už se počítáte mezi skalní fanoušky této letité legendy, anebo jste o dobrodružstvích námezdní lovkyně Samus Aran doposud jen slýchali, vězte, že Other M je tak trochu jiný Metroid, než jsme byli v posledních letech zvyklí. Zatímco až donedávna jsme si tuto sérii spojovali s konceptem velmi úspěšného FPS, které se na Wii přesunulo z konzole GameCube, Other M se vrací trochu ke kořenům původních her. Ne ale tak docela, jak by se mohlo jen z pohledu na screenshoty zdát. Příběh tentokrát vyplňuje historickou mezeru mezi stařičkým Super Metroidem a jeho pokračováním z handheldu Game Boy Advance – Metroid Fusion. Tvůrci přitom od samého začátku slibovali, že příběh bude tentokrát hrát mnohem větší roli a i o samotné titulní hrdince se toho dozvíme víc než kdy dřív. Dlužno hned z úvodu poznamenat, že jejich závazek nebyl planý.

Samus Aran se v Other M vydává za záhadným signálem, který její loď dovede ke zdánlivě opuštěné vesmírné stanici. Na její palubě se ovšem záhy setkává nejen s tuhým odporem nejrůznějších hmyzovitých nepřátel, ale i se svými bývalými spolubojovníky z čety Galaktické federace, a to včetně bývalého Samusina mentora a nadřízeného Adama Malkoviche, který se dočasně znovu zhostí své role. Právě skrze vzpomínky Samus a nejrůznější flashbacky se toho dozvíme mnoho o její minulosti, ale i předchozích eskapádách, které třeba nemusí mít sérií nepoznamenaný hráč v malíku. I proto lze říci, že Other M patří mezi ty díly, jejichž prostřednictvím lze ideálně nasednout do univerza jménem Metroid. Všechny dějové předěly jsou přitom prezentovány velmi efektními FMV sekvencemi, které si nezadají s absolutní špičkou. Právě u nich si ale už zkraje hry uvědomíte, jaká škoda je, že Wii stále není HD pozitivní. Někteří hráči si také stěžují na jejich rozvleklost, ale ve srovnání se sáhodlouhými a ukecanými videi z Metal Gear Solid nejde o nic, co by vás zvlášť potrápilo.

Plošinovka se špetkou FPS

Samotná hra nejčastěji připomíná tradiční 2D akční plošinovku, která se nicméně odehrává v plně trojrozměrném prostředí. Samotnou kameru nijak neovládáte, a ta tak sleduje Samus automaticky podle toho, jak se to hře zrovna hodí – nejčastěji z boku, ale mnohdy i zezadu nebo v efektním izometrickém náhledu. Pohyb kamery je přitom zcela plynulý a narozdíl od jiných her nijak ovládání nekomplikuje. V těchto chvílích Other M nejvíce připomíná klasické díly série Metroid. Pokud jste si však naopak oblíbili aktuálnější podsérii Prime, nemusíte zoufat. Vývojáři totiž tak docela nedali vale akci z pohledu první osoby. Do této perspektivy můžete kdykoli přepnout prostým namířením ovladače Wiimote zpříma na televizní obrazovku. Má to bohužel svá „ale“. Jednak nemáte nikdy v ruce Nunchuk, tudíž ve FPS pohledu nemůžete pohyb Samus nijak ovládat, což je ve víru zuřivé akce mnohdy dost frustrující. Druhým minusem je pak fakt, že ačkoli nápad zjednodušit ovládání v podstatě na trojici tlačítek plus směrový kříž není vůbec špatný, držet poměrně křečovitě několik desítek minut či dokonce hodin hranatý Wiimote ve vodorovné poloze je naneštěstí krajně nepohodlné. Pokud se vám to nelíbí, nezbývá než zainvestovat do Classic Controlleru.

V tradičních – dejme tomu „dvourozměrných“ – soubojích je ovládání až na popsaný problém s gamepadem poměrně příjemné. Metroid si vás rychle získá elementární akcí ve stylu tří úkonů: skok, střelba, transformace do koule. Hratelnost přitom naproti tomu rozhodně nelze označit za banální. Díky neustálému vylepšování schopností hlavní hrdinky hra neztrácí tempo a stále se máte co nového učit. Zejména tedy po stránce soubojů. V těch nejzákladnějších si vystačíte s klasickou zběsilou střelbou, kdy hlavní hrdinka míří v podstatě za vás. Záhy ale přijdou ke slovu vylepšené zbraně jako například silnější útok vyvolaný podržením tlačítka pro střelbu a nakonec i dramatické souboje s četnými bossy, které už vás nemilosrdně donutí kombinovat pohled z první a třetí osoby v pravidelných intervalech. Většina akčních „hádanek“ totiž spočívá právě v odhalení rytmu střelby, kterým nepřítele kucháte. O frustrující nemožnosti pohybovat se ve FPS perspektivě už byla řeč. Bohužel i samotné přepnutí z jedné perspektivy do druhé je občas trochu krkolomné a ve frenetické akci si žádá pořádný zvyk. Co se ovládání v plošinovkové perspektivě týče, vedle nepohodlí si lze na jeho adresu postěžovat právem i pokud jde o absenci analogové páčky. Pohyb Samus v rozlehlejších prostředích totiž není až tak plynulý, jak byste si asi přáli.

Akci střídají hádanky

Jak jste si určitě z výše nastíněného popisu sami odvodili, Other M je hodně akční záležitostí, která se nebojí vydolovat z vašich hbitých prstů to nejlepší. Hra za to evidentně vděčí faktu, že se na její tvorbě výrazně podíleli vývojáři jiné akční pecky – Ninja Gaiden ze studia Team Ninja. Především díky nim se hra se Samus nejen dost zrychlila, ale získala i něco nových ingrediencí. Poprvé v sérii tak například prostřednictvím Other M debutuje boj na blízko. Samus jednak dokáže nepřátele velmi efektně i efektivně dobíjet ručně a hlavně dostala do vínku opravdu šikovnou schopnost uhýbat na poslední chvíli smrtícím střelám nepřátel. Na druhou stranu Metroid: Other M však není zase výhradně jen o zběsilé akci plné bojových výzev, ale také o hádankách a hledání cesty vpřed, která mnohdy není až tak samozřejmá, jak by se zdálo. Právě v těchto chvílích často přichází ke slovu známá schopnost Samus změnit se v rychle se pohybující kouli, která se vměstná do leckteré šachty a potrubí, jež by vám jinak zůstalo zapovězeno. Postup vpřed ale mnohdy není až tak banální, že by cesta byla vidět na první pohled. Část základny je totiž vybavena jakousi holografickou technologií, která vás „přenese“ ze sterilních chodeb a hal i na docela cizí světy. V těchto chvílích, když nevíte kudy kam, často následuje FPS průzkum okolí, snaha vypnout holo-iluzi a nakonec i vypátrání vysněného průlezu.

Po technické stránce si nelze na Metroid: Other M příliš stěžovat. Řemeslně je hra odvedena velmi slušně. Příběh je sice striktně lineární a na poměry série není podle fanoušků ani nijak zvlášť dlouhý, hra ale nabízí přidanou hodnotu právě v podobě animací a větší výpravnosti. Grafické zpracování jako takové znovu ždímá z Wii maximum, ale i když to není tak docela fér argument, ono HD pozlátko mi přeci jen na Other M chybělo. Pokud hrajete na televizi s metrovou úhlopříčkou, zatne se zub času v podobě SD rozlišení nemilosrdně do celkového vizuálního dojmu ze hry. Metroid: Other M je ale i navzdory tomu a přes zmíněné drobné nedostatky v podobě krkolomnějšího ovládání velmi dobrou hrou. Bohužel je to současně titul, který není na první pohled tak atraktivní, aby na sebe podle nás dokázal strhnout pozornost, jakou by si dost možná zasloužil. A to je s ohledem na jeho nesporné kvality po stránce hratelnosti opravdu škoda.