Mario Sports Mix

Sportovní hry s Mariem a dalšími oblíbenými postavičkami z Mushroom Kingdom mají na konzolích od Nintenda velkou tradici. Už jsme s nimi hráli fotbal, golf, tenis, baseball, jezdili v motokárách a dokonce se nominovali na letní i zimní olympiádu. Jakkoli se navíc může majitelům ostatních konzolí zdát, že se ze strany Nintenda jedná o prachobyčejné ždímání peněz, šlo zpravidla o poměrně kvalitní kousky, na které se mohou fanoušci japonského giganta po právu těšit. Oznámení Mario Sports Mix tak vzbudilo i v nás velkou naději, že se dočkáme dalšího nástupce nestárnoucího Mario Smash Football. A jak to nakonec dopadlo?

Zahraj to znovu, Samus

Jak už název napovídá, čeká na nás tentokrát hned několik disciplín, v nichž budeme moci měřit síly. Vývojáři z týmu Square Enix, kteří měli pro někoho možná překvapivě tentokrát vývoj na svědomí, vsadili konkrétně na čtyři – hokej, basketbal, volejbal a vybíjenou. Jen tak na okraj si musíme trochu hnidopišsky rýpnout, že Nintendo nesplnilo svůj slib stran unikátnosti jednotlivých sportů. Původně totiž prezentovalo titul s tím, že žádná z obsažených disciplín se doposud v jiných sportovních hrách s Mariem neobjevila. A to není tak docela pravda, protože basketbal, volejbal i hokej jsme si už s Mariem a jeho kamarády měli možnost vyzkoušet v nějaké podobě i ve straších hrách. Ale to byla jen taková poznámka na okraj, která nic nemění na tom, že tentokrát se pustili autoři do interpretace jednotlivých sportů se skutečnou vervou.

Titulu pochopitelně dominuje klasický turnaj v každé ze zmíněných disciplín a nechybí ani jednorázové exhibice. Tak jako tak, ale budete drtivou většinu času s Mario Sports Mix věnovat multiplayeru, jelikož jde o party titul jako vyšitý. Ne snad že by hra proti počítači vůbec nestála za zmínku, ale i díky nepříliš vysoké obtížnosti funguje spíše jako průprava na ostré zápasy s přáteli. Všechny sporty si přitom mžete střihnout buď v režimu dva na dva, nebo tři na tři, ať už s kamarády po boku, anebo proti nim. Netřeba přitom asi dvakrát zdůrazňovat, že Mario Sports Mix se ani vzdáleně nepokouší o nějakou seriózní simulaci. Tady máme naopak tu čest s bláznivou arkádou nejhrubšího zrna, čemuž muselo být podřízeno absolutně vše – hráči počínaje, přes svérázná pravidla, až po záludná hřiště.

Skóre jako z automatu

Do zápasu můžete nastoupit s některou z oblíbených postaviček z Mariova světa, ale i vlastním Mii a díky autorům ze Square Enix se rovněž dočkáte několika bonusových charakterů ze sérií Final Fantasy a Dragon Quest. Ovládání pro každou z disciplín je specifické, ale díky dobrému návrhu rychle přejde do krve. Potěší i fakt, že si hru můžete vychutnat jak s oběma ovladači a dopřát si tak všech benefitů pohybového ovládání, ale hra o mnoho neochudí ani příznivce klasického gamepadu, kteří jednoduše uchopí Wiimote ve stylu her na NESu. Samotná mechanika hry je ale u všech sportů velmi podobná. Akční až brutální hratelnost, která sází především na ofenzivní styl, podporují různé zbraně, s nimiž trápíte soupeře, ale i mince násobící bodový příděl po úspěšném útoku. Ty se na hřišti mohou objevovat čas od času v malých dávkách, ale doslova plný vagón jich může přivést přímo na „ledovou“ plochu třeba i parní vlak. No, nedivte se, když hrajete na divokém západě. A to je pak teprve gólová smršť.

Pokud vám to přijde mírně řečeno přitažené za vlasy, pak vězte, že to není zdaleka ta největší divočina, kterou Mario Sports Mix nabízí. Právě arény pro jednotlivé disciplíny totiž přinášejí do zdejších klání ten pravý adrenalin a prvek nepřetržité nejistoty. O divokém západu již byla řeč, na dalším hřišti úplně chybějí brankáři, v Luigiho zámku zase tropí neplechu duchové a pak tu máme samozřejmě ještě hřiště, na němž útočíte zásadně z bonusových zón, díky nimž je vstřelení třicetigólu (nebo i minusového třicetigólu) otázkou okamžiku. Jak si z toho asi sami odvodíte, v Mario Sports Mix nemáte skoro nikdy vítězství jisté až do poslední sekundy, a tak to má být. Zázračné obraty v posledních minutách zápasu jsou tady na denním pořádku, což jen přispívá ke skvělé atmosféře při hře více hráčů.

Kvantita versus kvalita

Není však všechno zlato, co se na poháru pro vítěze Mario Sports Mix třpytí. Pokud k titulu přistoupíte jako k sérii krátkých miniher na rozptýlení, zřejmě vás pouhá čtveřice sportů nijak zvlášť nenadchne. A jako plnohodnotné disciplíny zase nelze brát úplně všechny. Zatímco zpracování hokeje a basketbalu je na tak vysoké úrovni, že by s trochou další píle dost možná oba obstály i jako samostatné tituly, bůhvíkolikátá inkarnace volejbalu z poslední doby už neskýtá příliš zábavy na nějaké dlouhé taktizování a soupeření do noci. O vybíjené raději snad ani nemluvě, protože ta vyhlíží – byť je paradoxně jediná premiérový sportem – jakoby vypadla z nějakého nepodařeného dílu Mario Party. Oprávněnou kritiku si navíc zaslouží i některé drobné přehmaty. Brankáři jsou v hokeji skutečně spíš na ozdobu a každému nemusí vyhovovat ani vnucený systém, kdy přihrávka automaticky nezmění i vašeho hráče a vy tak musíte pro výběr spoluhráče zmáčknout další tlačítko. Ale zvyknout se na to dá. Bědování nad rozmazanou SD grafikou zastarávajícího Wii by bylo sypáním soli do rány, tudíž si protentokrát tuto výtku odpustíme.

Ačkoli Mario Sports Mix zpočátku vzbuzují dojem, jako kdyby ve hře jeden dva sporty chyběly, je tomu právě naopak. Jakkoli to zní podivně, dost možná by titul udělal mnohem větší parádu, kdyby se intenzivně zaměřil jen hokej a basketbal. A třeba by byl ještě vynášen do nebes pro styl dva v jednom. Nám to ale nevadí. Volejbalu a vybíjené si prostě nemusíte všímat a vše je v nejlepším pořádku. A pokud přeci jen dát spíš na kvantitu, snad vám udělá radost čtveřice bonusových miniher, které základní sporty doplňují. Nejde sice o bůhvíjaké držáky, nicméně neposedným hráčům, kteří se nechtějí soustředit jen na jedinou disciplínu, přinesou další zpestření do hry.