Mario & Sonic at the Olympic Winter Games

SEGA si opět plácla s Nintendem a Mezinárodním olympijským výborem, aby stvořila oficiální gamesu Zimních olympijských her 2010 ve Vancouveru pro Nintendo Wii a DS. Olympijské hry se v tomto krásném kanadském městě, které nabízí vysoké hory i romantická mořská zákoutí, budou konat až v únoru příštího roku. Hra kombinující spoustu sportovních disciplín s oficiální licencí je ale k dispozici už teď. Všichni příznivci známých postaviček si ji tak mohou užít už na začátku zimní sezony a hlavně o Vánocích. Podobný projekt dvě mocné firmy připravily už pro letní olympiádu v Pekingu, která se konala v roce 2008. Hra nakonec slavila slušný úspěch – více jak deset milionů prodaných kopií budiž jasným důkazem. V naší tehdejší recenzi si odnesla slušných sedm bodíků z deseti možných. Podobně dopadl její mladší zimní bratříček, který bohužel nepodporuje vylepšené ovládání Nintenda Wii – Wii Motion Plus.

Žádné velké novoty...

Od Mario & Sonic at the Olympic Winter Games rozhodně nečekejte nějakou revoluci. Jde o další party hru, jakých jsme už viděli mnoho v pochybné i vynikající kvalitě. Kompilace nejrůznějších disciplín jsou Wiičku prostě souzeny. I zde tak s klidným svědomím mohu prohlásit, že některé minihry jsou zábavné, jiné průměrné a některé spustíte jednou a naposled. Autoři se jednoznačně nepouštěli do žádných experimentů, nabízí titul přístupný každému. Dostupností vysvětlují i absenci podpory nástavce Wii Motion Plus, vše jde navíc hrát pouze s Wiimotem. Nunchuk připojit můžete, ale nemusíte. Podporovaná je i podložka Balance Board, opět však pouze volitelně. Autoři tak uzpůsobili hru prakticky pro každého – není třeba mít přídavné periferie a může se vesele pařit ve více hráčích. Obchodní tah je to jistě dobrý, častější hráče ale absence vylepšeného ovládání rozhodně velmi zklame. V mnoha disciplínách je vyžadována maximální přesnost, kterou by právě nový nástavec výrazně zjednodušil.

Překvapivě nejlepším sportem je curling. Milovníci této hry prominou, ale v televizi nebo v hledišti nepříliš atraktivní zápolení dostává na Wiičku pořádné grády. Metání kamenů na cíl po ledě je neskutečně zábavné. Lehce připomíná bowling. Vycítit sílu úderu a následně Wiimotem pohybovat jako s koštětem vyžaduje velmi přesný odhad a zároveň propracovanou strategii. Počítač je totiž velmi přesný. Souboje více hráčů pak mají také šťávu, není nad pocit posledním úderem odstranit soupeřův kámen ze středu terče a zvítězit. Hlavně pro Čechy lákavou minihrou je určitě také hokej. Nečekejte pokus o nějakou reálnou simulaci jako v sérii od EA Sports. Hokej v podání Maria, Sonica a dalších hvězd je maximálně arkádový. Jinak přehledný pohled shora lehce kazí nepřesná kamera, pohyb „hokejistů“ bývá rychlý a zmatený, přepínání mezi nimi rovněž. Přesto může hlavně v multiplayeru přinést publiku díky rychlosti a akčnosti zajímavé chvilky. Stačí si zvyknout na netradiční ovládání, což v tomto případě potrvá trošku déle. Hokej prostě není tak intuitivní jako jiné části kompilace.

Ježku – brusli, lyžuj a skákej

Velkým zklamáním je pro mě krasobruslení. Těšil jsem se na pokusy o čtverné salchowy nebo trojité axely a ono nic. Krasobruslení se omezuje pouze na ploužení po předem připravené dráze, kdy jen v určitých bodech podle pokynu na obrazovce uděláte s ovladačem příslušný pohyb. Záleží tak vyloženě na přesném kopírování zadání, což není příliš záživné. Podobný stereotyp působí i rychlobruslení. Nakláněním ovladače zatáčíte, střídavým šviháním pak zabíráte. Časem neodvratně přichází opakující se nuda.

Sjezdové lyžování klasicky jednoho potěší, druhého zase znudí. Ovládání je v tomto případě velmi intuitivní. Pokud máte jen Wiimote, stačí ho vhodně naklánět. Po připojení Nunchuku pak ovladače nahrazují hůlky. Nejkomplexnější dojem ale zanechává dovádění s Balance Boardem. Vyvažování bohužel není úplně přesné, klasicky ale znovu přináší netradiční zážitek. Díky různým možnostem ovládání jsou tyto disciplíny hratelné skutečně pro každého. Mimo alpského sjezdu a trošku akčnějšího ski crossu si na lyžích rovněž zaskáčete. Záleží hlavně na povedeném a správně načasovaném odrazu. Na své si přijdou i snowboarďáci, opět je připraven akční cross a rovněž u-rampa, kde lze zkoušet různé triky. Základní sadu sportů doplňují boby a skeleton. V nich hráčův úspěch závisí hlavně na držení té nejlepší dráhy, která výrazně zrychluje. Velmi zábavný je kooperativní multiplayer, na bobech se lze v několika hráčích dobře vyřádit.

Instalatére, zvládni své divoké sny!

Devítku olympijských sportů doplňují takzvané „Dream Events“, které dodávají nový rozměr klasickým sportům a přidávají některé netradiční disciplíny (např. celkem povedená koulovačka). Vše se odehrává v zajímavých a hezky ztvárněných prostředích s mnoha prvky z rozsáhlého herního portfolia hlavních hrdinů. Třeba závodní hry (hlavně dream ski cross) svým akčním pojetím připomínají Mario Kart. Spousta bonusů, zákrutů, penízků, loopingů a šíleně zrychlujících prvků hráče pořádně rozparádí. I ostatní snové disciplíny přidávají nové zajímavé rozměry a jsou tak vítaným oživením klasických sportů. Dream Events si musíte odemknout ve zdařilém festivalovém režimu, kde se účastníte celé olympiády a postupně závodíte v jednotlivých disciplínách o celkové prvenství mezi postavičkami. Do tradičních sportů jsou vedle tréninků vhodně zakomponovány i různé speciální souboje s bossy.

Mario, Luigi, Yoshi, Princess Peach, Bowser nebo Daisy – videoherní celebrity na ledě

Od předchozích letních her najdeme v celkovém grafickém vyznění spíše menší změny. Na ledě a sněhu to hrdinům jednoduše sluší o trochu více. Jde o současnou Wiičkovou špičku. Celkový dojem vedle povedených prostředí zvedají hlavně známé veselé postavičky a jejich lákavé animace. Mimo hlavní dvojky Maria a Sonica můžete hrát i za Donkey Konga, Luigiho, Yoshiho a další známé tváře, na něž si jen vzpomenete. Eskapády těchto postaviček i díky častým průletům kamery baví. K dobru je třeba připočíst také jejich vlastnosti, volba Sonica se tak vyplácí v rychlobruslení, kde by za zády nechal snad i Martinu Sáblíkovou, naopak Donkey Kong se hodí tam, kde je třeba síly. Do celkové audiovizuální mozaiky zapadá i ozvučení a hudební skladbičky. Další plusy jsou už jen drobné – využít lze také Miička, jež jde zkrásnit o různé dokoupitelné oblečky, vyšperkovat je možné také snowboarďácké prkno nějakým tím sexy potiskem. Online ranking patří dnes již ke standardu, bohužel v online možnostech tvůrci nenabídli nic dalšího. Minimum hráčů pak asi zaujme encyklopedie s historií olympijských sportů a s dalšími údaji.

Mario & Sonic at the Olympic Winter Games je dalším nadprůměrným party titulem, který nezachází do žádných experimentů. Ovládání nenabízí nic, co bychom na Nintendu Wii dosud neviděli. Připravena je slušná řádka miniher, z nichž některé jsou horší a jiné lepší. Zábava klasicky výrazně stoupá s počtem hráčů před obrazovkou, pro jednoho pařana není herní doba přes různé oživující prvky příliš dlouhá. Pokud dosud nejste kompilacemi miniher přesyceni, máte rádi výše zmíněné hrdiny a poblíž kupu kamarádů, je tento kousek dobrou volbou.