Tenis je díky specifickému ovládání konzole Nintendo Wii vděčným námětem pro vývojáře, čemuž napomohla už jeho oblíbenost v populární sadě disciplín Wii Sports distribuované společně se samotnou konzolí. Aktuální titul od Electronics Arts je ale prvním tenisovým kouskem (a jedním z prvních vůbec), který umí využít zdokonalené ovládání Wii Motion Plus, o němž jsme se zmiňovali i v recenzích dalších titulů, jež jej plně podporují (Tiger Woods PGA Tour 10 a Wii Sports Resort). Golf i dvanáctka sportovních disciplín se s ním popasovaly skvěle. Povedlo se malým doplněním Wiimotu zpřesnit i ovládání tenisu v Grand Slam Tennis?
-
ScreenshotyScreenshoty
Přesně pal a spaluj kalorie
Povedlo! Tenis je opět o chlup reálnější a zábavnější. Používat můžete tři základní údery – rovnou střelu, slice a top spin. Příslušné pohyby děláte podobně jako v reálu s raketou (směr s raketou rovně, podseknutí a směr nahoru). Umístění střely pak volíte nasměrováním Wiimotu ve finální fázi odpalu. Servis spočívá ve švihnutí Wiimotem nahoru (nahození míčku) a následném odpalu, jehož umístění ještě můžete ovlivnit směrovou šipkou. Bekhend i forhend se taktéž naznačují naprosto intuitivně. Při hraní se prostě cítíte podobně jako na kurtu. Je už jen na vás, zda budete i poskakovat jako opravdový tenista (doporučujeme pro spalovaní kalorií - EA pro hubnutí připravili statistiky), nebo si sednete na židli a budete v klidu máchat ovladačem. Navíc lze použít dva údery, které uděláte stisknutím tlačítka A nebo B při úderu. Stisk způsobí buď lob nebo padáček. Možná je to trošku škoda, i tyto střely by jistě šly nasnímat nějakým pohybem.
Ovládání je velmi přesné, procento špatně vyhodnocených úkonů je opravdu mizivé. Spoustu chyb ale uděláte díky vysoké obtížnosti. Při všem totiž hodně záleží na správném načasování, jež je pro odpal klíčové. Samotný pohyb na kurtu je optimálně řízen automaticky. Pokud ale připíchnete i Nunchuk, postavu lze přesunovat jím. Bohužel jde o velmi náročné nastavení, využijí ho tak jen ti skutečně nejlepší. Celkově je pak škoda, že autoři nepřipojili nějaký propracovaný tutoriál. Odrážet míčky střílené strojem a zkoušet si různé údery mě skutečně moc nebavilo. Nezbyde tedy než se vrhnout přímo do kariéry a dostat se do potřebné formy v ní.
Získáte všechny grandslamy?
Ve sportovních titulech od EA si klasicky navolíte spoustu vlastností a oblečků svého virtuálního hrdiny a pak šup na kurty. Bohužel, nečekejte nějakou reálnou simulaci života tenisty ze špičky žebříčku spočívající v objíždění hlavních tenisových turnajů po celém světě (Tiger Woods PGA Tour 10 je v tomto úplně jinde). Autoři získali licenci pouze na čtyři grandslamy (pro sportovní benjamínky- Australian Open, French Open, Wimbledon a US Open). Nutné je ale dodat, že i toto je úspěch. Takový Wimbledon je v herním světě licencován opravdu raritně. Postupně se tak přesunete z Austrálie do Evropy a nakonec zamíříte do USA. Nemusíte se ani prokousávat kvalifikacemi a prvními koly grandslamů, systém vás totiž nasadí přímo do třetího kola. Stačí vyhrát několik zápasů a po vítězném finále na centrkurtu sladce pozvednout pohár. Do cesty se vám mohou postavit některé z 23 licencovaných tenisových hvězd. A to jak těch dřívějších (11), tak současných (12). Napínavé zápasy svedete klidně s ryšavým Borisem Beckerem, Johnem McEnroem nebo Rafou Nadalem a Rogerem Federerem. Ženský element je zastoupen například Martinou Navrátilovou, Chris Evertovou, ze současných hvězd pak své ladné křivky propůjčily Ana Ivanovič, Maria Šarapová a také svalnaté dcery pana Williamse.
Mimo hlavní turnaj vás na každé ze čtyř destinací nemine několik dalších utkání. Exhibičně si zahrajete s jedním z 23 zmiňovaných tenistů. Pokud jej porazíte, získáte některou z unikátních vlastností, kterou pak můžete využít i v ostrém zápase. Dále vás před grandslamem čeká ještě jedno speciální utkání z party módu. Třeba trojičky, kdy sám čelíte dvěma protihráčům na opačné straně sítě. Za výhry v těchto netradičních kláních získáváte různé oblečky, lepší rakety a také cenné zkušenosti.
Z českého obýváku až na vrchol žebříčku
Váš hráč se postupně vylepšuje. Zpočátku je velmi těžké vyhrávat i na nejlehčí obtížnost, s postupem času ji ale určitě zvýšíte. Vaše postava díky vítězstvím získává hvězdy. Za mnoho hodin herního času možná dosáhnete dokonalých Federerových pěti hvězdiček. Pečlivě je nutné volit již zmiňované speciální vlastnosti, které získáváte od různých legend. Každý si totiž brzy najde svůj styl, jenž mu bude vyhovovat a do nějž postupně dosadí vhodné vlastnosti. Hrajete rádi na síti? Nezapomeňte si přidat specialitku Martiny Navrátilové...
Přínosem je rozhodně multiplayerový online mód. Stačí se připojit k internetu, najít soupeře a nandat mu to. Vše šlape víceméně bez problémů, motivujícím prvkem jsou různé světové žebříčky včetně pořadí jednotlivých zemí. Pokud raději soupeříte v lokálním multiplayeru, vedle klasického tenisu a čtyřhry (což je nakonec nejzábavnější) je připraveno hned několik různých mini party her. Multiplayer ve více hráčích u jednoho stroje bývá vždy nejzábavnější částí Wiičkových titulů, i u Grand Slam Tennis se dá parádně vyblbnout. Jen je nutné mít dostatek vylepšených ovladačů, bez nich je zábava poloviční.
Zlatý kolotočař Pavel Políček...
Spíše průměrnou kapitolou je bohužel audiovizuální zpracování. U grafiky na Wiičku nemáme přehnané požadavky, do kreslena laděná grafika s velkým míčkem hře sedí. Potěší hlavně reálné tváře hráčů i gesta a zvuky, jež vydávají. Známé borce prostě poznáte. Rozhodně se ale nedívejte na bezduché tváře diváků. Pohled na tupé publikum je zdraví nebezpečný. Avšak tím úplně největším zklamáním je pro mě komentář (jestli se dá vůbec takto honosně nazývat). Pouhých několik stále se opakujících hlášek od Pata Cashe je velkým zklamáním. Jeho stejná slova začnou otravovat snad po několika výměnách. Zvuky jsou jinak zvládnuty velmi dobře a to i ty, co jsou vyluzovány přímo z Wiimotu. Pohodové hudební skladbičky pak dotváří atmosféru v přehledných menu.
Celkově tak Grand Slam Tennis přes některé chybky rozhodně nedopadá zle. S nasazením Wii Motion Plus jde o nejreálnější tenisovou simulaci současnosti, kterou bohužel sráží dolu nižší propracovanost, jež jsme třeba tolik obdivovali u golfového kolegy Tigera Woodse. I tak ale souboje v grandslamech a zápolení v multiplayeru přinesou tenisovým fanouškům mnoho hodin zábavy a možná i bolesti. Dostat se na vrchol mezi soupeři ve vlastním obýváku dá zabrat. A co teprve dobýt celý svět?
Verdikt
„Grand Slam Tennis je přes několik nedostatků velmi dobrou tenisovou hrou. Maximálně totiž těží z vylepšeného ovládání, které je přesné a zábavné. Užije si ho jeden hráč i celá smečka nabušených Wii tenistů u multiplayeru.“
Hodnocení redakce
7
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
Ursus napsal 31. 8. 2009 v 20.21
Jo, je to styl, který tak trochu připomíná karikaturu, ale kupodivu vypadá při hře velmi dobře.
Ursus napsal 31. 8. 2009 v 08.42
Tedy, čekal jsem víc. Nikoli od hry, ale od recenze. Jestli mě něco dokáže zklamat, tak je to stížnost na vysokou náročnost hry - a to není jen u Grand Slam tennisu, ale třeba i u Top Spin 3, kde s tím někteří recenzenti měli taky problém. Já obtížnost Grand Slamu hodnotím jako jeho největší plus, protože kdyby to bylo stejně jednoduché, jako tenis ve Wii sports, tak mě to opravdu naštve. Ostatně Skate It taky nikdo nevyčítal vysokou obtížnost a přitom, když jsem ho zkoušel na Wii, tak jsem si na tom jako neskejťák málem zlomil obě nohy.
Grand Slam Tennis má opravdu výborné ovládání a při troše cviku člověk může zapomenout i na tlačítko kraťas, protože se ho naučí hrát pohybem (jak u lobu nevím, to jsem ještě nezkoušel). Ovládání je famózní, zamrzí jen krátký kablík nunchuku (asi si na to koupím ten wireless). S automatickým chodítkem mě to nebaví. Vizuální stránka je výborná, stylová a hře sedí mnohem více než pokus o reálnou grafiku. Tady to Top spin i Virtua na Wii prohrávají na plné čáře a osobně se mi Grand Slam líbí víc než Top Spin a Virtua na Xboxu360. Zvuky jsou fajn, komentátora jsem si nevšiml, vím, že tam je, občas ho zaslechnu, ale já ho při hře vůbec nevnímám. Multiplayer je absolutně skvělý - konečně hra, kde mi při troše snahy může někdo z rodiny konkurovat. To bylo u Top Spinu na Xboxu i v reálném tenisu zcela vyloučeno.
Osobně hodnotím Grand Slam Tennis známkou 8+/10. Ubral jsem body za kariéru. Kdyby byla alespoň taková, jakou má Top Spin 2 na Xboxu nebo Top Spin 3 na DS (je to divné, ale kariéra Top Spin 3 na DS mi přišla mnohem lepší než na velké konzoli), tak jásám a známka jde téměř k maximu.
vithek napsal 1. 9. 2009 v 01.11
Já nevim - ale ta hra mi dokáže tak vytočit! Ovládá se to perfektně , hraju skvělý výměny a pak po půl hodině v tajbrejku, když se láme chleba,švihnu a..kulový. To se mi stává několikrát v každém zápase. Zlobí mě to a tak nechápu, že každý mluví o bezproblémovém ovládání. Třeba u Wii sports to bylo samozřejmě značně primitivnější, ale tohle se mi nestávalo. A rád bych připomněl, že jsem u obou her strávil dost času, takže nejsem žádnej zelenáč cože.
Jinak jaký máte zkušenosti s online? Já si bezproblémově nezahrál, ani nepamatuju - sekačka jak blázen...
P:S. Audiovizuální zpracování je více než dobrý, stylový a pěkný...Ale Hrej to občas na tom Wiičku trošku zbytečně sepsuje (viz. Wii Sports Resort), asi kucí moc často čuměj do PS3... :-)
TarguMures napsal 1. 9. 2009 v 10.07
Online jsem zkoušel a bezproblému, jen mě ten druhej vyklepal jak nic. :)
Ursus napsal 1. 9. 2009 v 10.04
To ovládání - myslím, že se mi to párkrát stalo, ale ne moc často, takže jsem to přičítal spíše svému pozdnímu švihu.
Online zhodnotit nemůžu, to jsem vůbec nezkoušel. Zatím se bavím při dvouhře na splitscreenu a při hře proti wíčku. :) Ale jestli se kouše, tak to je škoda, protože jsem se do toho chystal, až bude zase trošku víc času.
EagleSix napsal 31. 8. 2009 v 18.28
Proč mi to připadá, že postavy vypadají jako karikatury (velká hlava, malé tělo) ?!