Family Ski

Příroda je neúprosná, a to i k tak pěknému sportu, jakým alpské lyžování bezesporu je. Jestli skleníkový efekt zvýší teplotu Země, zbudou všem lyžařům jen nostalgické vzpomínky, přezkáče na hřebíku nad krbem; a mnohem víc lidí, než jen ty nejbeznadějnější případy, si bude myslet, že "ledovec je ten chlap, co prodává zmrzlinu". Řešení? Obrátit se na videohry, a to klidně už nyní, vždyť permice jsou drahé, sjezdovky přecpané a jednomu je věčně zima. Family Ski jako první third-party titul využívá podložku Wii Balance Board, distribuovanou s hrou Wii Fit, a nestydí se to v tiskových materiálech i na krabici patřičně zdůraznit. Ve skutečnosti jde ale jen o narychlo zabudovanou podporu, která reálně zážitek nijak nezlepšuje. Naštěstí sám o sobě není špatný, zvlášť pro casual hráče a – jak název napovídá – rodinné hraní táty či mamky se svými ratolestmi.

Zatočíme doleva. Přeneste tedy váhu na pravou lyži...

Lyžování ve Wii Fit bylo jen jednou z mnoha miniher zaměřených na zlepšování balancu. Dalo se mu tedy odpustit, že porušuje základní pravidla jízdy na lyžích a ovládá se přenášením váhy v oblouku na vnitřní lyži. Kdo to někdy zkusil na sjezdovce, ví, že je to poněkud o držku, a i když se tělo naklání do směru, kterým chce lyžař točit, váha směřuje na vnější lyži. Zda by to bylo před televizí matoucí, těžko říci, ale pocit z jízdy by byl rozhodně mnohem realističtější. Family Ski jde bohužel stejnou cestou, dokonce je ještě jednodušší – Wii Balance Board slouží opravdu jen pro změnu směru doleva nebo doprava – nelze přišlápnutím zrychlovat či naopak zpomalovat. Přitom ovládací systém logicky bere Wiimote a Nunchuk jako hůlky, dalo by se tedy velmi snadno simulovat zatáčení: hra by podle pohybu hůlek zjišťovala, kam chce hráč zatočit další oblouk, a hlídala by, aby správně přenesl váhu.

A hráči by se to naučili. Vždyť i trochu jiné (a ne špatné) ovládání hra přibližuje v lyžařské škole (tenhle nápad se nabízel – a autoři ho logicky využili). Tenhle tutorial je docela zábavný, vysvětlí, jak mácháním "hůlek" zrychlovat, jak jejich otočení dovnitř přiměje lyžaře, aby se schoulil do "vajíčka", jak se naklápěnm zatáčí a které klávesy slouží pro rychlou jízdu v boulích či triky na skokáncích. Nebýt propagovaného využití Wii Balance Board, nebylo by k ovládání vlastně výhrad.

Všechna naše krásná Mii s Family Ski lyžují

Family Ski je organizována jako otevřená lyžařská zábava. Hra podporuje Mii a umožní každému hráči, aby si postavičku vybavoval různými oblečky, měnil její vzhled a střídal lyže (snowboardy bohužel zahrnuty nebyly). Lze se pustit do organizovaných závodů v jízdě na boulích, sjezdu či slalomu, anebo vrhnout do lyžařského areálu s devíti sjezdovkami, jen tak si jezdit a plnit úkoly zadávané NPC. Slalom, sjezd a moguly jsou brzy poměrně otravnou možností: obsahují jen pár tratí, jež se navíc v případě jízdy v boulích prakticky neliší, a jejich hodnocení je nejasné. Písmenkem hra zhodnotí prakticky jakoukoliv část jízdy i na konci průjezdu obyčejnou sjezdovkou: hráč dostane známku za obloučky, rychlost, skoky... a přitom nikde na trati nemá zpětnou vazbu, jak si vede, zda by měl v něčem přidat či ubrat. Hodnotící kriteria zůstávají ukryta kdesi v hloubi programového kódu a vztek, když hra po zdánlivě perfektním průjezdu přidělí za obloučky "jen" B, je pochopitelný, bohužel však marný.

Kdo se ale nepožene okamžitě za nejvyššími známkami a nebude chtít hrou proletět jako Fernando Torres obrannou linií Němců, Family Ski si určitě užije. Devět sjezdovek není sice moc, každá z nich je ale jiná – jedna obsahuje sérii skokánků a nutí tedy k pilování triků, další je zledovatělá a zkouší tedy jezdecké dovednosti hráče, na jiné jsou zase obří boule... Pěkné je, že to na nich opravdu žije. I během jízdy hráč potkává další postavičky, které křižují sjezdovku (a když někdo jede v pluhu od kraje ke kraji, v záchodovém postoji, je to doopravdy zábavná vložka), jen tak postávají, nebo se poflakují u lanovek. Právě od nich lze získat řadu úkolů, které zahrnují jak kvízové dotazníky, tak doručování jídla, nebo záchranné mise, a také závody ve třech disciplínách, které už byly jmenovány v předchozích odstavcích. Zkušenější hráči musí přetrpět hodně pozvolný začátek, jenž ale naopak přiblíží hru začátečníkům, což bylo jistě cílem. První úkoly jsou tak primitivní, teprve po hodině až dvou nastoupí takové, které jsou už doopravdy výzvou. Casual hráči krom toho jistě ocení i drobnůstky, jako je možnost pátrat po divokých zvířatech a fotit se s nimi, do oka jim jistě padne roztomilá grafika. Mezi možnostmi je i multiplayer, a to až ve čtyřech lidech na jedné konzoli, split-screen režim ale jen tak tak unese dva závodníky - ve čtyřech už se obraz silně trhá. 

Vydržíme až do posledního vleku?

Family Ski skutečně dostál svému jménu. Je to casual hra, která zaujme ty, kteří prakticky nehrají (odzkoušeno na rodičích), i ty, kteří hrají jen nárazově (odzkoušeno na sestrách). A ano: pravidelné hráče neznechutí. Některé chyby jsou zjevné. Autoři se bohužel připojili k Nintendu a jeho filozofii "hry nemají mluvit", a tak dabing ve hře úplně chybí a pohříchu v podstatě i hudba. Ovládání pro Wii Balance Board upravili zřejmě jen proto, aby to mohli napsat na krabici. Ale přesto zvládli vytvořit pěknou, roztomilou, otevřenou lyžařskou hříčku.

A mimochodem, když tak člověk sviští po upravených svazích, nejde si nepostesknout: jaká škoda, že virtuální sníh nestudí...