Endless Ocean 2

Vzpomínám si, že jsem se zabořil do křesla a za monotónních zvuků výtahové ambientní hudby střídavě mžoural do hluboké modři virtuálního oceánu a usínal. Schylovalo se k tomu, aby první díl netradiční zážitkové videohry Endless Ocean skončil s podprůměrným hodnocením zasutý mezi levnými budgetovými střílečkami na samotném konci časopisu. A pak si k televizi sedla sestra, po chvíli kibicování mi vytáhla ovladač z ruky, a když jsem se o nějakých osm hodin později vypravoval do práce, čekala už na mě, aby mi ukázala tři desítky ochočených ryb, paryb a mořských savců, kolekci fotografií a sestavičku s cvičenými delfíny. Hra běžela na naší domácí konzoli bez přestávky zhruba týden, a postupně jí na chuť přišli všichni. Relaxační tempo, krásně vymodelované lokace a roztomilé i realistické zpracování mnoha mořských životních druhů si dokázaly získat i domácnost, kde do té doby frčely jen Guitar Hero a Dostihy a sázky...

//panák na rozloučenou s nostalgií

Vzpomínám si, že jsem po review verzi sahal s hraným nadšením, ale také rozechvěním. Kdo se tentokrát ujme dlouhé, monotónní šichty a vydobude z Endless Ocean všechen roztomilý obsah? Kdo vydrží po japonsku rozsáhlé dialogy a projde přihlouplou příběhovou linií? Kdo se zorientuje v otevřeném světě prostém vodítek a motivace?

Vzpomínám si, že mě příběh zase rozesmál. Zkoušky na profesionálního potapěče ve společnosti R&R Diving Service jsou příjemně civilní, pak se ale začne rozvíjet hloupoučká story "tajemné Písně draka", plná sáhodlouhých dialogů s patnáctiletou kolegyní Oceane Rouvier, a prohledávání starých vraků za tónů mámivé melodie sirén. A tak přišla řada na mechanické odklikávání dialogů a míjení se s příběhovým podtextem.

//dva koktejly jako na dovolené

Vzpomínám si, že se mi líbilo horké moře v jižním tichomoří. Trochu jsem se ztrácel ve spletitém reliéfu oceánského dna, ale korálové útesy a rozmanitý život to bohatě vynahradily. A ke všemu, průzkum už nebyl zdaleka jen bezpečnou vodní turistikou – ve chvíli, kdy se virtuální potapěč chopil pulsní zbraně a jal se pod mým velením "uklidňovat" nebezpečné žraloky, stala se z Endless Ocean 2 regulérní akce. Do BioShocku pochopitelně daleko, ale adrenalinovější pasáže jen prospívají hratelnosti, která je tak mnohem méně uspávací. Druhou užitečnou novinkou mezi pomůckami je pak Multi Sensor – sonar, jenž zpříjemňuje prohledávání oceánu a objevování skrytých pokladů.

Vzpomínám si na vzteklé extempore: úkol zněl potopit se do jeskyně v ledovci, odkud se ozýval zvláštní zvuk. Lehce toporné ovládání, led všude kolem a navigace ve stylu "jsi příliš nízko," "jsi příliš vysoko," "jsi stále vysoko," "jsi NÍZKO!" mě přiváděla k šílenství a wiimote přivedla do hebkého objetí záclony, když jsem se jej pokusil prohodit oknem. Ale když se to konečně povedlo, přepnul jsem se opět do obdivovatelské fáze: jak si mrazivě krásný ledový oceán devede i v nízkém rozlišení a polygonově nebohaté grafice hráče získat. K tomu bující život, realisticky vymodelovaná i animovaná fauna a flóra, které dotvářejí mimořádný dojem.

Vzpomínám si, jak jsem ještě ve druhé z šesti lokací levačkou odmítal dotírající sestru a křičel: "To je moje recenze, já bych měl hrát... a proč máš v jedný ruce vidličku a v druhý pohrabáč?!"

//rum na uklidnění a pálenka jako dezinfekce

Vzpomínám si, že se sestra potápěla, aby nafotila snímky vzácných mořských druhů, mapovala mořské dno a brala turisty na potápění s průvodcem. Nadšení pro práci profesionálního potapěče jí vydrželo asi hodinu, pak zůstaly výzvy viset ve vzduchu a nadešel čas relaxovaného průzkumu, hledání pokladů a mazlení se s roztodivnými živočichy tropického, mírného i arktického oceánu. Z polospánku mě vytrhla epizoda na povrchu v nejsevernějších místech planety a trochu nebezpečné laškování s ledními medvědy.

Vzpomínám si, že přede mnou listovala úmorně dlouhým dokumentem, do něhož si ukládala a pečlivě katalogizovala informace o živočišných druzích, které v oceánu objevila a ochočila si. Malý přírodovědec s maniakiální pečlivostí skrytý v její patnáctileté hlavě neodmítl jedinou možnost poznat některého ze stovek větších i menších tvorů, kteří obývají oceánský prostor.

Vzpomínám si, jaké bylo ulehčení, když našetřila na akvárium a mohla mi některé menší ryby ihned ukázat. Do té doby upgrady vybavení zahrnovaly praktické věci jako větší kyslíkovou bombu, větší batoh či vybavení pro hlubší ponor. To sice znamenalo otevření nových lokací, ale teprve akvárko skutečně zahřálo u srdce chovatele; nehledě na to, že když mi chtěla předvést nového, úchvatně elektrického rejnoka, už nemusela patnáct minut plavat směrem k místu, kde ho viděla naposledy.

//vodka na kuráž a cukřík s alpou na zdraví

Vzpomínám si, že jsem se snažil vážit její nadšení a svůj rezervovaný přístup, pokládal momenty zvědavosti a adrenalinu proti momentům monotónní nudy, a byl nucen přiznat, že i když k absolutnímu nadšení svého mladšího sourozence se stavím s oblíbeným pohrdavým úsměškem, byl bych rád, kdyby mě ještě aspoň na hodinku pustila k televizi. Ale držela wiimote pevně, a tak jsem se rozhodl, že si utřídím myšlenky jinde. Vyrazil jsem na jedno.

Vzpomínám si, že jsem seděl v hospodě u stadionu, dopíjel šestou plzeň a dostal bezvadný nápad, jak zakončit recenzi osmičkové výpravy na dno oceánu psanou s Davidem Lodgem, sestrou Karolínkou a nadstandardním množstvím alkoholu v krvi. Vzpomínám si, jak Lukáš objednal další kolo panáků, jak Fanda dislokoval obsah půllitru na dresy tří veteránů klecanského fotbalového družstva, jak vzduchem proletěla židle, panák, vidlička a tři talíře... a pak už si na nic nevzpomínám.

Pravda o Endless Ocean 2 zůstala ležet kdesi na dně oceánu, anebo šesté sklenky prazdroje. Je to hluboko, ale pokud chcete, můžete se tam potopit.