Donkey Kong Country Returns

Studio Rare má dnes úplně jiné starosti, než šířit slávu hrdinů ze stáje firmy Nintendo. Třeba pečovat o zahrádku, plnou barevných piňát. Ještě před šestnácti lety tomu ale bylo úplně jinak. Jejich hra Donkey Kong Country pro konzoli SNES, mimochodem dodnes vůbec nejprodávanější titul pro tento přístroj, znamenala trefu do černého. Pro nezvratně umírající konzoli tehdy stvořili plošinovku s perfektní hratelností a hlavně naprosto neuvěřitelným grafickým zpracováním, které i dnes vyvolává úžas. Když se ale podíváte na její přímé duchovní pokračování (byť jsme se ještě v rámci SNES dočkali regulérní dvojky i trojky), přijde vám na mysl jediná věc – Mario. Ano, tahle hra vypadá téměř na chlup stejně, jako poslední hopsačka s Mariem a jeho kamarády, jež navíc vyšla téměř přesně před rokem. Ale odsoudit ji jen jako laciný plagiát s opicí místo instalatéra by byla velká chyba.

Jak to vlastně vypadá?

Jistě nezaškodí, když se hned na úvod zastavíme u technické stránky hry. Ta před šestnácti lety ždímala ze SNESU, co se dalo (koneckonců podívejte se sami) a dalo by se tedy v rámci nostalgického vzpomínání předpokládat, že Donkey Kong bude opět technicky na výši. O kvalitách grafiky a animací skutečně nemůže být sporu. Vše je hezky barevné, opice se pohybuje s elegancí slona v porcelánu a všemožně po obrazovce vás nevědomky budou rozptylovat sto plus jedna animace, kterých si pravděpodobně při prvním zahrání ani nevšimnete. Počet snímků za vteřinu navíc neklesá ani o jeden jediný frejm i v těch nejvypjatějších situacích, tudíž je vidět, že si s vyladěním dali inženýři z Nintenda opravdu velkou práci. Bohužel je v některých pasážích (a na velkých televizích) jasně vidět, že Wii už zkrátka technicky nestíhá a nějaký upgrade na Wii HD je opravdu na místě. Ne snad, že byste byli tímto faktem až znechuceni, jenom si povzdechnete, jak pěkně mohlo vše vypadat, pokud by hru poháněl dostatečně výkonný hardware. Ovládání je řešeno velmi jednoduše buď s Wiimotem a Nunchukem v rukou, nebo se samotným Wiimotem, nakloněným o devadesát stupňů. V obou případech je ve velmi omezené míře využíváno i pohybového ovládání, ale nebojte se, že byste museli honit kurzor po obrazovce. Maximálně si sem tam zalomcujete s ovladačem, abyste rozbili skálu.

U plošinovky je ovšem důležitá hlavně hratelnost a tou se může Donkey Kong Country Returns pyšnit na jedničku s hvězdičkou. Autoři na vás neustále připravují nové a nové nápady, které se v dostatečně velkých intervalech střídají s již jednou, dvakrát viděnými, ale přesto zábavnými pasážemi. Jako příklad můžeme uvést akční mezihry s jízdou na důlním vozíku, které se zvyšujícím se pořadovým číslem stále stupňují svou obtížnost, ale zároveň nezapomínají ukazovat stále nové nástrahy, jimiž si bezpochyby udrží vaši pozornost. Úrovní je velké množství a jejich rozdělení je naprosto stejné jako v případě původní hry, či loňského New Super Mario Brothers – jednotlivé světy obsahují regulérní a bonusové úrovně, jimiž procházíte skrze jednoduchou mapu a snažíte se co nejkratší cestou a s co nejvíce bonusy dojít až k finálnímu protivníkovi. Ti jsou v tomto díle reprezentováni ostatními obyvateli ostrova, ovšem pod vlivem zlých démonů Tiki Taků. Po překonání všech map stanete tváří v tvář proti finálnímu Tiki Takovi a následně se můžete s kamarádem Diddy Kongem poplácat po ramenou, jací jste to pašáci, že jste to všechno zvládli. Jak vidíte, o děj tu skutečně vůbec nejde – jak by taky mohlo, když tou největší zápletkou všech Donkeyho her bylo, zda se mu povede posbírat dostatek banánů?

Ve dvou se to lépe táhne

Spolu s vámi se na dobrodružnou výpravu za přepravkou s nápisem Chiquita vydává i již zmíněný Diddy Kong. Aby se ale vůbec objevil v dané úrovni, tak musíte sebrat barel s jeho podobiznou a mrštit s ním o zem. V tu chvíli se vám Diddy (neplést se Seanem Combsem) přilepí na záda a díky možnosti využít jetpack funguje vlastně jako taková malá poslední záchrana před neuváženými skoky do propasti. Zároveň s tím se vám rozšíří zdraví ze dvou srdíček na čtyři, což rozhodně potěší. Jakmile ale Diddyho ztratíte, tak si jednak budete muset dávat setsakramentský pozor, kam skáčete, ale hlavně se nebudete moci buď vůbec, nebo jen s velkými obtížemi dostat na některá místa, skrývající bonusy v podobě poletujících balónků alias životů, kousků skládačky, nebo, a to především, zlatých mincí. Tak trochu uměle zde působí možnost kooperace, v níž se spolu úrovněmi protloukají dva hráči, neboť zdaleka nejlepších výsledků dosáhnete v momentě, kdy si vám kamarád sedne lidově řečeno na hrb. Zmíněné mince si v in-game obchodě vyměňujete právě za životy a věřte nám – ke zdárnému dokončení hry jich budete potřebovat opravdu velkou spoustu.

Donkey Kong Country Returns je totiž hrou nesmírně obtížnou, skoro až starosvětskou. Kvůli tomu, že do vás nepřátelé zpočátku mohou udeřit pouze jednou, přičemž druhý úder už je smrtící, se vám nejednou stane, že zemřete prostě proto, že jste si špatně vyměřili skok na hlavu záporáka a skončili jste nabodnutí na jeho ostnech. Jakmile získáte Diddyho, tak se situace o fous zlepší, ale stále to není úplně ideální, neboť překážek budete muset na své cestě překonat skutečně mnoho. Získávání dodatečných životů přitom není nijak obtížné, dokonce je lze přidávat hned třemi způsoby, a rovněž vám na psychiku netlačí žádná podpásovka typu „ztratíš všechny životy = konec hry“. Čas od času se ovšem objeví místo, na němž se jednoduše zaseknete a ztratíte klidně osm životů v řadě během jedné jediné minuty. Ani v takovém případě ale není vše ztraceno. V opravdu zoufalých případech, kdy kazíte i ten nejjednodušší skok, můžete využít pomoci systému Super Guide, známého z her jako New Super Mario Bros. a Super Mario Galaxy 2. Ten aktivujete stisknutím jediného tlačítka a místo Donkeyho se na scéně objeví ostřílený a notně prošedivělý Super Kong, jenž za vás proskáče kompletně celou úrovní. I když tímto způsobem můžete technicky dohrát celou hru, včetně finálních soubojů, u většiny z vás se jistě bude jednat až o poslední instanci, kdy vás po sté opakovaná pasáž bude natolik štvát, že pomoc zkušeného opičáka rádi přivítáte.

Závan retra z Retra

Síla nového Donkey Konga netkví v nějakém revolučním nápadu, nebo odzbrojujícím technickém zpracování (ačkoliv hudbu jsme z uší nemohli vyhnat pořádně dlouho), ale zkrátka a dobře v perfektní hratelnosti, která vás dovede udržet u televize po prakticky neomezeně dlouhou dobu. Vy zkrátka budete chtít vyzobat všechny banány a bonusy, které se v úrovni nachází. Budete se pídit po tajných cestičkách, kterými se dostanete do jinak zapovězených prostor a raději dobrovolně přijdete o jeden z životů, než abyste měli minout některé z písmenek slova KONG, které máte možnost sbírat. Bez nutnosti achievementů, bez nutnosti trofejí, pouze s promyšleným herním designem.