Dead Space Extraction Recenze Dead Space Extraction

Dead Space Extraction

Jiří Bigas

Jiří Bigas

23. 11. 2009 23:26 2
Reklama

První Dead Space nepochybně nebyl hrou, která by svou originalitu vyrazila zkušenějším hráčům dech. Šikovnou kombinací osvědčených nápadů, prověřených prvků a celkově výtečně řemeslně odvedenou prací se ale po právu stalo z tohoto titulu příjemné překvapení a vítaný nováček na nepočetném kolbišti survival hororů. I díky tomu, nakolik hra stavěla na silné tísnivé atmosféře, kterou se podařilo vybudovat zejména za pomoci špičkové technologie, nemohlo být větším překvapením, než když vyšlo najevo, že pokračování hry zamíří exkluzivně na méně výkonné Wii od Nintenda.

Plnohodnotný prequel místo rychlokvašky

Pochyby fanoušků ohledně tohoto kroku byly pochopitelné. Rodinná konzole, jejíž hlavní devizou je ojedinělé ovládání, sice exceluje v ledasčem, ale realistické, krvavé sci-fi horory do jejího tradičního portfolia moc nepatří. V EA Games si ovšem údajně chtěli naposledy otestovat, zda podobný vysokorozpočtový titul zaměřený na dospělejší publikum z řad zkušených hráčů má šanci na této platformě uspět – a to jak z hlediska kritiků, tak i konečných prodejních výsledků. Dead Space Extraction je tak lecčím, ale rozhodně ne narychlo spíchnutým derivátem původního hitu, který by dostali do rukou nějací druhořadí vývojáři. Právě naopak, Extraction měli na starost původní autoři a co se ambicí týče, kope tento spin-off jednoznačně první ligu.

Z hlediska časové linky se přesouváme na samý počátek událostí, které stály za zkázou těžební lodi USG Ishimura a monstrifikací celé její posádky. Extraction paralelně popisuje události, které nám už dříve nastínil animovaný prequel Downfall. V kůži hned několika velice zajímavých postav se tak seznámíme s událostmi, které bezprostředně předcházely vyzvednutí tajuplného artefaktu na planetě Aegis VII, s prvními nevysvětlitelnými úkazy, kterým čelili lidé na povrchu, i s vypuknutí infekce v plné šíři na palubě Ishimury. I když se příběh zpočátku rozjíždí jen velmi pomalu a nemá zdaleka takový odpich jako v prvním díle, jeho kvalita stále stoupá a po vašem příletu na Ishimuru chytne doslova druhý dech, když začne vycházet najevo, že zdaleka není všechno takové, jak se zdá být.

Starý svět, nová perspektiva

Aby i na výrazně technologicky slabší konzoli dokázali vývojáři vybudovat povědomý atraktivní svět, jenž jsme si tak oblíbili v prvním díle, museli se, jak známo, uchýlit k drobnému „podvodu“. Namísto akčního survival hororu tak na Wii čelíme útokům nekromorfů z perspektivy lehce staromódní kolejnicové střílečky, na níž poslední dobou sázejí třeba i v Capcomu při svých wiiletech do universa Resident Evil. I když tento žánrový crossover vzbuzoval před vydáním hry diplomaticky řečeno oprávněné obavy, výsledek příjemně překvapil i ty největší optimisty. Byť se zpočátku jeví, že hra díky mnohem akčnějšímu tempu a zcela jiné herní mechanice ztratila velký díl napětí, podobně jako dějová linka během pár desítek minut úspěšně naváže na osvědčený recept.

Jak už bylo řečeno, příběh si postupně vychutnáte z perspektivy hned několika charakterů. A i když se zprvu může zdát jejich volba náhodná, záhy zjistíte, jak šikovně vývojáři skupinku přeživších poskládali. Způsob hry se ale v závislosti na postavě nijak neliší. Ta vás neustále táhne kupředu na neviditelném laně, které se jen občas zastaví a dá vám možnost pohledem prozkoumat okolí, jež skrývá nějaký ten užitečný předmět. Čas od času dostanete i možnost zvolit si jednu z dvojice nabízených cest, jak ale později zjistíte, žádná zásadní příběhová ani herní odchylka z takové volby neplyne a obě trasy až překvapivě rychle splynou opět v jednu.

Nemrtví na mušce

Zpočátku bude vaše skupinka čelit „jen“ útokům dosud nezmutovaných lidí, kteří postupně přicházejí o rozum, časem se však začnete potkávat i se starými známými z jedničky, jejichž řady pochopitelně rozšířilo i několik nových druhů nepřátel, u nichž budete muset odhalit skryté slabiny. Je přitom milé, že i přes slabší vizuální zpracování si právě monstra zachovala vysokou míru detailu, která je stále činí tak odpudivými a zároveň atraktivními. Naneštěstí se však po jejich likvidaci opět rozplynou jako pára nad hrncem, což je trochu absurdní vzhledem k faktu, kolik jejich neživých druhů ve hře slouží jako dekorace.

Na výběr jsme opět dostali z široké nabídky původních i zcela nových zbraní, z nichž si určitě vyberete alespoň pár favoritů. Nést můžete tak jako tak vždy ale jen čtyři. Základní zbraň s neomezenou municí je navíc pevně daná, a proto je třeba nejednou během hry taktizovat, kterou další si nechat a kterou naopak zahodit, protože už pro ni prostě nemáte místo. To je trochu hloupé, jelikož špatnou volbu zpravidla opravíte až s dohranou úrovní. Nikdy ale nemůžete přesně vědět, co je dál před vámi, a tak se vyplatí mít arzenál patřičně variabilní. Ze šlamastiky vás ale občas dokáže vysekat i alternativní mód střelby a řezák ovládaný nunchukem, jímž si na chvíli udržíte dorážející nepřátele od těla nebo si prosekáte cestu dál.

Akce, akce a zase akce

Překvapivě zručně si autoři poradili i s různými puzzloidními prvky, které tak příjemně osvěžily hratelnost prvního dílu. Ani v Extraction tak nechybí možnost zpomalit nepřátele či stroje lokální časovou stází, oblíbená telekineze nebo střelba z lodního palpostu. V Extraction vás navíc čeká i trocha toho adrenalinu, kdy musíte současně odrážet nepřátele a přitom hackovat nejbližší terminál nebo se pokusit přivařit kus kovového plátu, kterým byste zastavili nekonečné přívaly dotírajících monster. Konkrétně tyto části jsou ale mnohdy dimenzované spíše pro hru dvou hráčů, kteří si úkoly rozdělí rovným dílem. Což lze v podstatě prohlásit i na adresu poměrně tuhých soubojů se závěrečnými bossy, které vás dokáží při špatné konstelací zbraní a munice opravdu pěkně potrápit.

Vizuální zpracování je samozřejmě v porovnání s originálem o poznání slabší, své kouzlo a osobitou výtvarnou stránku si ale hra uchovala, a to je hlavní. Víc než nižší počet detailů a nějaká ta zubatá hrana tak spíš zamrzí lehce rozmazaný obraz, jenž jde ale jednoznačně na vrub samotné konzole, respektive absenci HD. Na poměry Wii jde přesto o nadstandardní audiovizuální zážitek, ale technologickou stránku beztak pustíte rychle z hlavy. Horší už je to s faktem, že autoři do tohoto letitého žánru nakonec nepřinesli mnoho nového. Ale ani to bychom jim nemuseli mít za zlé vzhledem k hutné atmosféře plné násilí, jež si s jedničkou v ničem nezadá. Skutečně stupidní je tak snad jen save systém, který hru pokaždé uloží jen na konci celé dlouhé kapitoly.

Dead Space Extraction
Wii Wii

Verdikt

Dead Space Extraction je nesmírně příjemným překvapením. Skvělá atmosféra spolu s precizním ovládáním dá dokonce zapomenout i na technologickou a žánrovou zastaralost hry. Dost možná si ji ale nakonec paradoxně naplno vychutnají spíše šťastní hráči prvního dílu než výhradní majitelé Wii.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama