Animal Crossing: City Folk Recenze Animal Crossing: Let's Go to the City

Animal Crossing: Let's Go to the City

Jan Vitík

Jan Vitík

18. 12. 2008 23:00 7
Reklama

Animal Crossing je již klasickou sérií pro Nintendo a to i přesto, že není příliš stará a ani nevyšly hromady dílů. Prvního uvedení se dočkala roku 2001 v Japonsku, nejdříve na N64 a posléze na GameCube. Evropa si musela počkat tři roky. Později přišla verze pro handheld DS a v těchto dnech se dočkali i majitelé Wii. Jednoduchý systém: co konzole to jedna hra. Než však budete pokračovat ve čtení, musíte si ujasnit na jaké hráčské úrovni se vůči Animal Crossing pohybujete. Pokud jste již měli tu čest zahrát si jeden z předcházejících portů a považujete se za fanouška, nečekejte absolutně nic nového. No a vy, soužitím se zvířátky neposkvrnění, se rozhodněte až na konci.

Začátek nového života je někdy nuda

Nový život nelze začít jinak, než jízdou autobusem odněkud, někam jinam. Před čím utíkáte, popřípadě za čím jedete je ovšem pouze a jenom na vaší fantazii. Hra sama vám neposkytne nic, čeho by se dalo chytit. Zvířecí spolucestující, komunikující něčím mezi žvatláním a skutečným jazykem, se vás snaží ujistit o správnosti právě načaté cesty a vyzvídá informace jako pohlaví a datum narození, nutné k nastavení hry. Z autobusové zastávky nemohou vést první kroky jinam, než k místnímu podnikateli Tomu Nookovi. Obchodník, po vzoru bulharských kolegů ovládající vesnici, vám prodá jeden ze čtyřech volných domků a dokonce i poskytne první pracovní příležitost, aby bylo z čeho platit za všechny požitkářské statky. Jenže než dostanete možnost pustit se do plnění různých úkolů, musíte se seznámit se všemi obyvateli. Těžko si představit více tempo zpomalující záležitost. Zvířátek sice není ve vesnici tolik, ovšem i tak otravuje, když musíte poněkolikáté absolvovat rozhovor na téma: Jé ty jsi ten co se přistěhoval, o tobě jsem slyšel a jsem rád, že jsi se nastěhoval.

Sběračská posedlost

Po prokousání se úvodním ceremoniálem může započít samotná hra. Alfou a omegou života ve vesnici je trochu přízemně sběr a následný prodej. Od jablek přes kytky až po motýly, vše se dá zpeněžit v Tomově obchodě. A musíte se ohánět, protože dlužit místnímu „oligarchovi“ za domek není ideální pro klidný spánek. Nějaký ten zvonek, tedy místní platidlo, vyděláte i brigádničením, což obnáší všemožné roznášky po sousedství. O to víc frustrující je práce s inventářem. Pouhých patnáct volných pozic na první pohled nemusí vypadat jako nedostačující počet, ale musíte odečíst ty, které zabírají základní nástroje potřebné k lovu, respektive sběru. V rámci zvýšení pracovní efektivity je tedy potřeba nechávat doma nepotřebné náčiní. Bohužel tím dochází k nepříjemným situacím, kdy s vidinou úspěšného rybolovu vyrazíte pouze s prutem a do cesty se připlete vzácný motýl, chybějící ve vaší sbírce. V takových momentech musíte zatnout zuby a dál neúnavně pendlovat mezi obchodem a místem výskytu vybrané komodity. Dobrou (a taky jedinou) motivací jsou hromady blbůstek k zakoupení. Nebudete přeci spát ve svém těžce zaplaceném domku na matraci a svítit svíčkou. Chce to pořádný nábytek a spoustu zbytečných dekorací. Chodit neustále v tom samém tričku je také nuda, takže obchůdek s pestrobarevnými hadříky vás s plnými kapsami zvonků rád přivítá. Ale pochopitelně nesmíte být úplně zaslepeni vidinou zisku a nesmíte zapomínat na sociální kontakt se sousedy. Vidíte ty paralely ze skutečného života?

Sex and the City

A teď konečně vzhůru do toho města, na které se těšíte už od přečtení názvu. Míra pozornosti mu věnované je způsobena faktem, že se jedná o jedinou zásadnější novinku oproti předchozím verzím. Sednete na autobus a ten vás odveze z optimistického venkova plného travičky do urbanistických kulis z betonu. Město je souborem sedmi lokací, ve kterých se co? No utrácejí zvonky. A to ve velkém, protože stejně jako ve skutečném konzumním světě, nabízejí se i tady možnosti nákupu luxusních a adekvátně předražených serepetiček. Ať už toužíte po exkluzivitě nábytku z prodejny jen pro zvané, slyšet o správně cestě ke spokojenějšímu životu z úst vědmy, napínavém nakupování v aukční síni nebo si nechat vykouzlit účes podle posledních trendů, není problém.

Čas...ten darebák!

Již tradičně spolupracuje Animal Crossing s interními hodinami konzole, což s sebou přináší určitá specifika, která nemusí vyhovovat každému. Střídání dne a noci odpovídá tomu ve skutečnosti, takže pokud potřebujete získat hmyz vyskytující se pouze za svitu měsíce, musíte do hry vstoupit v noci. Stejné je to s různými událostmi a festivaly jako jsou narozeniny hráče, Halloween a Vánoce. Pokud se chcete zúčastnit, musíte se přizpůsobit datu a času konání. Na jednu stranu hezky vytvořená iluze fungujícího světa, na tu druhou nemusí někomu vyhovovat, že něco důležitého prošvihne.

Samozřejmostí je podpora online hraní s možností využít Wii Speak mikrofonu (není součástí balení), pokud je vám textový chat málo. Nechat se provázet kamarádem po jeho domě je sice fajn, ale absence společenských aktivit, které by motivovaly vzájemným zápolením, je od Nintenda střelbou do vlastních řad.

Animal Crossing: Let's Go to the City je stejná jako předchozí verze. Roztomilý svět bez násilí obsahuje jen minimální změny a to málo nových kytek a brouků nelze brát vážně. Nejvíce k lepšímu se změnilo ovládání a díky Nunchuku je velmi komfortní. Vizuálně hra vychází z DS verze a na první pohled může vypadat trochu zastarale, ale nejde o nic hrozného. Tak co, už plánujete stěhování?

Animal Crossing: City Folk
Wii Wii

Verdikt

Simulace mírumilovného života na venkově s městskými intermezzy, perfektně zapadající do šablony nenáročných her pro každého, nevyžadujících hodiny prosezené před obrazovkou. Pokud vám takové tituly vyhovují a nemáte zkušenosti s předchozími verzemi, budete spokojeni.

Co se nám líbí a nelíbí?

Roztomilý svět, roztomilé postavičky, roztomilé činnosti.
Příliš roztomilé?
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama