Proč přešel Mario přes cestu? Shigeru Miyamoto odpovídá: „Aby zabil želvu!“ Dobrá, přiznáváme, že tenhle vtip nebyl z nejoriginálnějších. Ale co třeba: jak se Mario dostane skrz planetu? Vezme si do ruky sbíječku! Nezní sice o moc líp, ale nenapadlo by vás to! Až uvidíte Maria v Super Mario Galaxy 2, jak se ohromnou rychlostí prokousává s futuristickou vrtačkou skrz planetu, tak se minimálně ušklíbnete. A ne jednou.

Hyjé!

Na ochutnávku Super Mario Galaxy 2 se v londýnské O2 aréně stála fronta jako na pomeranče za komunismu. Novináři nechtěli opouštět přidělené herní stanice a po vyhození se neodbytně opět řadili na konec fronty. Nejeden z nich si přál mít Mariovu sbíječku, aby se rychle prokousal pódiem zpět ke hře a mohl pokračovat ve skákání v pestrobarevném světě. Není divu. Perfektně zakomponované nové nápady dělají z hraní pokračování úspěšné Super Mario Galaxy (přes osm miliónů prodaných kopií) atraktivní jízdu tobogánem pokřiveného vesmíru s podivnou gravitací a logickými hádankami. Z novinek je třeba, kromě vrtačky, jmenovat Yoshiho – všežravou zelenou ještěrku, která slouží Mariovi jako dopravní prostředek. Nejen že s ním doskočí dál, ale Yoshi se může nafouknout na několik sekund jako balón anebo sežrat super-speedy-turbo bonus a rozeběhnout se kupředu světelnou rychlostí. Všechny aktivity má hráč pod kontrolou s pomocí wiimotu a nunčaku a může se tak dostat k nedostupným bonusům nebo vyskočit na vyšší plošinky. Asi vás nepřekvapí, že je to zatraceně zábavné.

Too good to be bad

Nápady, kterými Super Mario Galaxy 2 hýří, jsou jako cukrkandl. Na pozadí stále zůstává skákačka v Escherovském prostoru s poblázněnou gravitací, nové úrovně a prostorové puzzlíky. Autoři s Shigeru Miyamotem v čele rozpracovali odložené úrovně z minula a přidali řadu nových. Podíváme se třeba na Sky Station Galaxy ve stylu retro sci-fi anebo na velký strom, případně do říše obrů, kde je Mario velký jako tahle tečka . k tomuhle písmenu B. Architektura úrovní se pravidelně střídá a z toho, co jsme měli možnost hrát, soudíme, že každý svět přináší jiné výzvy.

Nápis TOO BAD, když něco pokazíte, uvidíte častěji, než byste si přáli. Nintendo evidentně už nechce poslouchat nářky, že nemyslí na zkušenější hráče a některé části úrovní vyžadují precizní ovládání a trpělivost. To samé platí u soubojů s bossy, které se dají zjednodušit použitím vrtačky nebo Yoshiho, přesto ale nejsou zadarmo jako třeba takové fackování figuríny ve výkladní skříni. Pro skutečně ostřílené hráče jsou připraveny těžko dostupné bonusy otevírající vedlejší úrovně.

Barvičky!

Pro Mariovské hry je charakteristická výrazná barevná paleta, která zejména na Wii zakrývá fakt, že hardware neutáhne složitou geometrii objektů. SMG2 přináší nášup pastelových odstínů, kontrastních kompozic a výrazných tvarů společně s komiksovými zvuky, milou hudbou a vším dalším, co svět Maria definuje jako jeden velký zábavný kolotoč. Skutečně, stačí se dívat, jak hraje někdo jiný a cítíte se tak nějak optimističtěji (zkuste to třeba u našeho videa). I když Maria plánuje sežrat drak anebo ho velký robot chce zatlouct do země – je to roztomilé. A vtipné. A smrt tolik nebolí. Ani po dvacáté.

Ovládání zůstává věrné wiimotu a nunčaku. Pohyb wiimotem se uplatní při jízdě na Yoshim, kdy výraznou červenou tečkou zaměříte bonus, který má Yoshi sežrat a uděláte kolem něj kolečko. Vysoká citlivost ovládání umožňuje provádět takové kejkle i ve volném pádu, ovšem je potřeba mít správně seřízený senzor. Potřesením wiimotem Mario udeří do předmětu anebo sebere finální hvězdu a přemístí se do další úrovně. Jak zřejmě očekáváte, ovládání není tím, co by hru dokázalo pokazit.

Podle testovaných úrovní (v podstatě téměř kompletní hry) se Nintendu podařilo vytvořit víc, než jen přímočaré pokračování. Genialita původní hry zůstává nedotčena a SMG2 zároveň stojí na vlastních nohách díky rozvíjení herních prvků, novým bonusům a různorodosti úrovní. Úspěch je dopředu zaručen hlavně tím, že nejde o hru pro specializované publikum, ale pobaví se u ní každý nezávisle na věku nebo pohlaví.

1207,-